Haggis je tradiční a zároveň národní skotské jídlo, jež jako součást slavnostního menu nesmí chybět u dvou nejvýznamnějších skotských svátků – Burns´ Supper (25. ledna – oslava narození skotského národního básníka Roberta Burnse) a svátku svatého Ondřeje (30. listopadu) – patrona Skotska. Základem jsou ovčí vnitřnosti jako srdce, játra, nebo plíce, ke kterým se přidává ovčí lůj, cibule, koření, sůl, ovesná krupice a někdy i mletá ječná krupice. Směs těchto, ale i dalších ingrediencí se vaří (dle originálního receptu) asi jednu hodinu v ovčím žaludku.
Existuje spousta receptů, jak připravovat Haggis, nicméně základ bývá stejný. Haggis se obvykle podává se šťouchaným bramborem a šťouchaným tuřínem – ve skotštině se takovéto jídlo nazývá haggis & neeps & taties.. Existuje i vegetariánská verze tohoto pokrmu.
Během oslav je servírování haggis vrcholným číslem večera. Světla pohasnou a z předsálí se ozve zvuk skotských dud. Dveře se otevřou a dovnitř vchází skotský dudák ve slavnostním kroji, následován kuchařem, který na stříbrném podnosu nese „hlavního hrdinu večera“ – haggis. Za kuchařem vchází osoba, jíž připadla čest přednést báseň skotského národního básníka Roberta Burnse Address to Haggis, při níž je haggis slavnostně naporcován. Tento průvod projde za zvuku dud celým sálem. Poté se zastaví v čele sálu (u menších společností v čele stolu). Za přednesu básně je haggis slavnostně naporcován, zalit a zapit sklenkou pravé skotské whisky. A stejně, jako byl přinesen, je haggis za zvuku skotských dud opět odnesen.
Pro důvěřivé turisty mají pak Skoti připravený příběh o zvířátku jménem haggis:
Proslavený skotský haggis naleznete na úbočí většiny skotských hor. Je to roztomilé zvířátko, jehož pravé nožky jsou delší nežli levé, což mu umožňuje pohybovat se po svazích ve velmi vysoké rychlosti, aniž by upadlo. Bohužel takovouto výhodu má pouze při pohybu proti směru hodinových ručiček. Jakmile totiž změní směr, bezmocně se skutálí do údolí. A tam jej již sbírají skotští sběrači haggisu a prodávají jej po celém Skotsku, kde je považován za nesmírnou lahůdku.